Při nedělním odpoledni jsem se vydal na projížďku trasou Ratibořického maratónu, na který se chystám. Jak se mi trasa líbila, co se mi cestou přihodilo a hodnocení kola GT Avalanche 2.0 Disc 2008 – to vše na vás čeká v tomto článku. Mimo jiné se zmíním i o nových pláštích (Ritchey Speedmax Alfa / Beta) a přechodu na větší kotouč (z 160 na 180 mm). Tak neváhejte a začněte číst!
Byla neděle, 2 týdny před mým prvním závodem na horských kolech. Slunce trochu svítilo, vítr si pofukoval a kolo bylo celé nedočkavé, až zase bude moci prověřit své jízdní schopnosti a mé dovednosti. Dopoledne jsem musel vyladit nový přesmykač Deore (původně Acera), abych při výletu mohl používat všech 24 převodů. Po obědě jsem začal plánovat, kam se asi vydám – kam jinam než do Ratibořic! Na oficiálních stránkách Ratibořického maratónu jsem pečlivě prostudoval mapu a fotogalerii k trase. Možná kdybych mapu tak pečlivě nestudoval, bloudil bych méně…
Naředit litr iontového nápoje (0,5 l na kolo, 0,5 l do batohu), sbalit 2 sušenky, nějaké to potřebné nářadí a mohl jsem konečně vyrazit. 14:00 – to je přesný čas startu mého závodu o život. První kilometry jsem zdolával po asfaltové silnici, jízda na kole byla téměř bezhlučná, jelikož bylo vše promazané a hlavně – nový řetěz (Shimano HG 70)! Takže mi bylo hned jasné, že se mi pojede opravdu lehce. K tomu všemu ještě nové pláště Ritchey Speedmax (Alpha 1.9 vpředu, Beta 2.0 vzadu), které měly opravdu nízký valivý odpor a jely hodně rychle, sotva jsem jim stačil. Na silnici bez problému, ale co v terénu?
U Běluně jsem se napojil na trasu Ratibořického maratónu. Co jiného čekat, než bláto a bláto – to je vždy v okolí Běluně. Spatřil jsem první stopy po ořích bikerů, kteří jeli přede mnou. To mě potěšilo, asi jedu správně. Bez bloudění jsem jel však jen na Proruby, kde jsem zapomněl odbočit v lese a jel jsem až na nejvyšší vrchol, Smiřickou stráň. Takže zase pěkně pomalu dolu (po cestě tekla voda, nechtěl jsem být zacákaný hned od začátku) a napojit se zpět na správnou trasu. Za Mečovem jsem opět sjel z trasy, ale to nebylo tak dramatické.
Po průjezdu Končinami jsem odbočil k údolí Úpy moc brzy, a tak na mě čekal opravdu luxusní sjezd. Není nad to, jet z prudké lesní stráně po cestě vymleté protékající vodou – první pořádná prověrka biku! Při sjezdu jsem si s kolem mohl pěkně skočit, ve vzduchu se pokusit o nějaký ten menší trik a pak to dole pořádně na krátkém úseku vše zbrzdit pomocí hydraulických brzd Tektro Auriga Comp a hlavně novým brzdovým kotoučem Alligator o průměru 180 mm. Brzdy brzdily dostatečně, pláště malinko podkluzovaly, ale uřídit se to dalo. Sjezd jsem přežil jak bez újmy na zdraví, tak bez újmy na kole.
Následoval poklidný úsek proti proudu řeky do Havlovic, který jsem si alespoň trochu zpříjemnil menší odbočkou k mostu na Náchodec (jenom mírné vyjetí z trasy). Poté nekonečné šlapání k rozpadlému hradu Vizmburk a sladká odměna v podobě táhlého klesání k Úpě. Po sestoupání k řece následoval delší kamenitý výjezd po stráni do Mstětína, odkud se přes Červenou Horu sjelo opět do údolí, tentokrát na druhou stranu řeky, po trase do Babiččina údolí.
Ani jsem se nestačil rozkoukat a už jsem mířil z Ratibořic přes sad k Větrníku. Za ním mě čekala zajímavá stezka s popadanými stromy. Místy opravdu technicky náročný úsek (v případě neslézání z kola při přejezdu větví a stromů). Z Chvalkovic už jsem jel po známé trase, takže obavy ze zabloudění jsem neměl. Nohy začínaly bolet, ale bohužel mě čekalo jen blátivé stoupání. Ve Žlíbku jsem se občerstvil a přelil pití z batohu do láhve na kole. A hurá domů! Mezi Harcovem a Běluní jsem nabral nejvíce bláta z celého dne. Jezdím tímto úsekem již dlouho a nepamatuji, že by tam někdy bláto nebylo – ani v létě.
Na cyklocomputeru jsem měl o několik kilometrů méně, než jsem plánoval. Ale co na tom, projížďka to byla opravdu skvělá. Speedmaxy se vyznamenaly kromě nízkého valivého odporu také vynikajícím tlumením nárazů, lepším než u původních plášťů Kenda Nevegal 2.1 – opravdu nečekané, ale příjemné, překvapení. Jak vypadalo kolo po návratu z tříhodinové vyjíďky si můžete prohlédnout ve fotogalerii. Mnou projetou trasu si také můžete prohlédnout, abyste veděli, o čem jsem nyní psal. Trasa může být nesprávně zakreslena – GPS navigaci bohužel nemám, ale plánuji její pořízení.
Trasa Ratibořického maratónu je zajímavá, ale trpěl jsem nedostatkem technicky náročných sjezdů. Ale při závodě to je o něčem jiném, když podáváte velký fyzický výkon a nezbývá už tolik energie na hraní s technikou, takže i lehký sjezd dokáže člověka pořádně potrápit. Závodník nejsem, závod pojedu jen rekreačně, spěchat nikam nebudu. Bude to můj první a asi jediný závod, jelikož startovné stojí hodně peněz. Při vyjížďce s mými přáteli budu mít více zážitků a hlavně – za ušetřené peníze na startovné si mohu koupit něco nového na kolo – proč ne?
Zdá se vám, že jsem málo popsal jízdní vlastnosti kola? Kolo je označeno jako XC a podle toho lze snadno odvodit i jeho chování, ovladatelnost a prostředí, pro které je určeno. Já jsem s ním po 300 km naprosto spokojený, jelo se mi dobře jak do kopce, tak z kopce, jak na asfaltu, tak ve sněhu. Nejsem žádný technik, abych řekl, jakou mají brzdy dávkovatelnost, ale jsem dostatečně zdatný na to, abych je mohl v terénu bez problémů ovládat. Jezdím proto, že mě to baví. Nestojím o nudnou jízdu bez technických úseků a nenechávám nic jen na mém odpružení…
Loading ...