V pátek 25. dubna 2008 jsem se byl ulít ze školy na cyklistický závod se zapůjčeným kolem. Jak to vše probíhalo a nakonec dopadlo se dočtete v článku, který jsem bohužel zvěřejnil až po hodně dlouhé době.
Každý pátek v lichém týdnu mi začíná výuka v sedm hodin a zrovna na jeden takový den připadlo Okresní kolo v silniční časovce. Hlavní motivací, proč jet na tento závod, bylo ulití se ze školy. Na závod se stačilo dostavit na 10. hodinu, což pro mě znamenalo o 4 hodiny více spánku. Přemluvil jsem na tuto událost ještě svého spolužáka, který tam chtěl hlavně kvůli jedničce z tělocviku. Jako pořadatelé se tam přihlásili další tři spolužáci. Celkem tedy na závodě bylo pět žáků z naší třídy, kterým se nechtělo do školy.
Den před závodem jsem začal shánět kolo, na kterém pojedu. Jednalo se totiž o silniční časovku a já žádné silniční kolo nevlastním. Váhal jsem, zda-li závod odjet na svém MTBčku, nebo si vypůjčit silničku. Nakonec jsem si vypůjčil kolo silniční, jak můžete vidět na obrázku níže. Není to sice žádný mladík, ale postačí. Kolo nebylo 5 let používáno, a tak bylo potřeba vše zkontrolovat, seřídit a znovu promazat. Převodů se mi podařilo zprovoznit asi jen pět – ale i s tímto handicapem jsem do toho šel.
Vstával jsem v osm hodin, paráda. Když jsem se ale podíval na snímky z dešťového radaru, tak jsem začal mít obavy. Přibalil jsem si proto do batohu ještě strojení na převlečení, kdybych zmokl, a nepromokavou bundu. Vyjel jsem o půl desáté a vzal to nejkratší cestou do Nového Rokytníku, kde byl cíl závodu. Byl tam i jeden z mých spolužáků. Chvíli jsem se tam zdržel a poté se vydal proti směru trasy dolů, na start. Tam jsem musel chvíli bloudit a hledat, kde se přihlašují závodníci. Nakonec jsem to našel a tam byli i zbylí spolužácí. Dostal jsem startovní číslo 102, spolužák měl 103. Postupně jsme vyčkávali našeho startu.
Nakonec přišla i moje chvíle. Během 4,2 km dlouhého úseku jsem zvládl předjet 7 soupěřů, kteří startovali přede mnou s minutovými rozestupy. Ihned jsem si uvědomil, že na tom nebudu zas tak špatně. Po dojetí zpět na start jsem se dozvěděl, že jsem čtvrtý v kategorii, což mě překvapilo. Mít lepší kolo, tak jsem byl třetí. Ale na stupně vítězů by se mi nechtělo, tam byli borci v dresech a já jel v maskáčích a mikině :-D. Njn, jsem jen cykloturista…
Vyhrál jsem si LED svítilnu na kolo a mohl jsem jet domů, bohužel opět přes ten závodní kopec. Přijel jsem po druhé hodině a mohl jsem si konečně odpočinout.
Moc děkuji Martinovi Borůvkovi za zapůjčení kola, bez kterého bych takového úspěchu nedosáhl. Díky!
Loading ...