Už toho bylo na mě tak trochu moc a chtěl jsem si odpočinout. Jako ideální nápad se mi jevil odjezd domů – bez počítače. Byl jsem offline neuvěřitelných 50 hodin. I když doma jeden počítač byl, snažil jsem se vydržet a nezkontrolovat ani mailovou schránku. Zvládnul jsem to levou zadní, ani na myš jsem nešáhnul!
Z minuty na minutu offline být nelze…
Nemohl jsem si říct Teď vypnu počítač a pojedu domů! Rozpracovaná práce nesměla zůstat nedokončená a nová se nesměla začínat. Dodělal jsem tedy to, co bylo potřeba, a do ničeho nového jsem se nepouštěl. To obnášelo i celodenní pasivní přístup k internetu – nevytvářet aktivně žádný obsah, který by mohl vyžadovat následné reakce.
Dva dny offline, to by se přeci zhroutit svět neměl, a tak jsem si vypnul přeposílání e-mailů na mobil. A kdyby se stalo něco důležitého, co by vyžadovalo mou online reakci, rozbitá síťová karta by to okecala. Tímto krokem jsem odříznul poslední část, která by mě spojovala s online světem – co oči nevidí, to srdce netrápí.
Utíkalo to jako voda i bez počítače
Při jízdě vlakem jsem si prohlížel National Geographic, trošku se zasnil a během chvíle jsem byl doma. Tam na mě čekal výborný oběd, po kterém jsem si odpočinul při utírání nádobí a vyprávění, jak se vede a nevede na kolejích a ve škole. Když už mi slehlo, vyrazil jsem testovat nové kolo na první sníh. Nejdřív do lesa, pak ještě na zahradu se psem. Co nevidět se setmělo, šel jsem si dát výbornou večeři (obložený chléb) a mohl opět odpočívat u telky. Spát jsem šel mnohem dříve, než na koleji – už o půlnoci.
Budík jsem měl v Liberci, takže pro zjištění hodin bych musel zapínat mobil – a komu by se chtělo, že? A tak jsem ležel a ležel, nemaje páru o tom, jestli už není náhodou poledne. V 10 hodin jsem opustil pelech, šel se nasnídat, připravit kolo na další jízdu a hurá ho projet. Byl jsem nějaký slabší, možná to bylo tím mrazem. Pak jsem se vrátil domů, šel prohnat psa po zahradě a vyhrnout před barákem.
Ve 3 hodiny jsem usedl k opět dobrému obědu, pořádně se nacpal a odpočíval při čtení Maxima. Venku už se stmívalo, šel jsem tedy naposled do zimy, a pak hurá umýt kolo. Možná jsem měl toho naleštěného krasavce vyfotit venku za tmy, třeba by fotka na sněhu s bleskem vypadala dobře. Ale už jsem zpátky na koleji, takže další možnost vyfocení bude příští víkend. Snad bude krásně bílo a já udělám první pořádné fotky.
Večer jsem strávil v poklidu u televize, co nevidět byla opět půlnoc a já mířil do pelechu, protože budíček byl před pátou ranní. Následovala tříhodinová cesta, během které jsem napůl spal a hlavně v klidu přemýšlel o všem možném.
Každý si stěžuje, že na počítači utíká čas strašně rychle. Mně to uteklo snad ještě rychleji i bez toho počítače, takže ten určitě za nic nemůže. Za nedostatek času si můžu sám, protože mám koníčky a zájmy, které mě nenechají se nudit.
Zpátky na koleji
Přišel jsem na pokoj, vybalil věci, zapnul počítač. Nic důležitého se nedělo, v online světě jsem nechyběl, takže paráda. Jedna z prvních cest byla na blog, kde jsem odklikal přes 100 spamových komentářů (ach ten WordPress, už abych měl vlastní), další kroky pak vedly na Facebook, kde jsem se cítil strašně znuděný. Vůbec se mi nechtělo pročítat, kdo sdílel jaké odkazy, a prohlížet, co se dělo. Nezajímalo mě to – chtěl jsem si v klidu přečíst časopis, projet se na kole, zajít na pivko do nekuřácké hospody, prostě užívat krás offline světa.
Dva dny jsou pohoda, být offline déle, už bych začínal objevovat i ty velké nevýhody :)
(21 hlasů, průměr: 4,71 z 5)
Loading ...