Jak Neddy k maturitě přišel

Když jsem odcházel ze základní školy, tak mi učitelé říkali, že nebudu střední školu zvládat, protože se neumím učit. Základka mi šla hladce bez učení, ale střední, to už měla být jiná káva. Uběhl prvák, druhák, třeťák… a stále bez učení s průměrem známek kolem 2. Začít se učit až při maturitě, to je celkem pozdě. Tělo na to není zvyklé, takže se dalo očekávat, že přijdou pořádné komplikace…

Nastoupil jsem do čtvrťáku a hned jsem se sháněl po maturitních okruzích, abych se už mohl začít učit. Ale znáte to, sice se chtělo, ale vlastně nechtělo. Když nedopadlo učení od října, následovaly další předsevzetí – od listopadu, od ledna, od 2. pololetí… a stále nic. Sice jsem se neučil, ale hojně jsem začal omezovat ostatní aktivity, především různé akce a sport, abych měl na učení případně čas.

Duben je měsíc, kdy už si studenti začínají uvědomovat, že jim opravdu začíná téct do bot. Někteří začnou plašit už teď, ale jiní až těsně před svatým týdnem se slovy „svaťák to jistí“. Kdo se připravoval po celý rok, ten je celkem v pohodě a o svaťáku si už jen opakuje. Jiní, jako například já a spousta dalších, teprve začnou shánět zpracované maturitní okruhy.

Posháněl jsem si většinu zpracovaných maturitních okruhů a myslel si, že to bude v pohodě, že se to stačí jen naučit. Jenže po pár prošlých okruzích bylo jasné, že z těch žvástů se fakt nic učit nedá. Jen malé procento studentů opravdu rozumí tomu, co se učí. A podle toho taky vypadají zpracované materiály. No prostě hrůza děs. A jelikož jsem ztratil v tyto dokumenty důvěru, nezbylo mi nic jiného, než si maturitní okruhy zpracovat sám. To by nebyl problém, kdyby jich nebylo celkem 160 (7 předmětů). Nedalo se to prostě stihnout…

Co teď? Maturitní okruhy už zpracovat nestihnu a cizí výmysly se učit nechci. Ale přeci jsem se zpočátku snažil a z oblíbené mikroprocesorové techniky jsem si všechny okruhy zpracoval. Jednak proto, že se mi ten předmět líbil, a jednak těch okruhů bylo nejmíň. Spočítal jsem si také pár nejlehčích příkladů z matematiky a zpracoval si 10 nejlehčích okruhů z elektroniky.

Pondělí 4 hodiny, úterý 3 hodiny, středa hoďka a půl, čtvrtek a pátek po 40 minutách, v sobotu hodinku a v neděli taktéž. Celkem jsem přípravě na maturitu o svatém týdnu věnoval úctyhodných 12 hodin, což je vlastně půl dne. Tolik času jsem učením nestrávil za dosavadní 3 roky! Naštěstí jsem nematuroval hned v pondělí, ale v úterý, a tak jsem měl ještě den navíc – ten jsem využil opět naplno, aneb učil jsem se příjemných 15 minut.

Smířen s tím, že si maturu dodělám v září, případně za rok, jsem se vydal do školy. Tam jsem zjistil, že dosud nikoho nevyhodili. Čekal jsem, že nebudu sám, koho vylejou, a tak jsem byl celkem znepokojen, že to bude pořádná ostuda. Ale vzpomněl jsem si na slova mé kamarádky – když se tě drželo štěstí dosud, určitě tě neopustí ani u maturity. Každá otázka může být losována jen jednou za den, a když jsem zjistil, že už 2 z mých pár naučených otázek z elektroniky byly taženy, potřeboval jsem štěstí ještě víc než jindy.

Zbývaly poslední minuty a já se se spolužákem uklidňoval slovy „Já si vylosuju 19 nebo 25 a ty si vezmi tu zpětnou vazbu.“ Přišla na mě řada a já měl vytáhnout číslo, které ovlivní celý můj následující život. Na losování mám určenou svou taktiku, která mi většinou vychází. A ejhle, 19 aneb optická vlákna. Jedna z těch nejlehčích otázek, které jsem mohl dostat! Hned mi bylo líp, když jsem zjistil, že se mě štěstí stále drží.

Po úspěšné elektronice následovaly počítače. Vzhledem k tomu, že jsem ani nevěděl, jaké byly maturitní okruhy, tak jsem si předem netipoval, jaké číslo si vylosuji. Každopádně jsem doufal, že to nebude žádná detailní teorie, ale prostě nějaká lehká otázka. Ha, otázka číslo 4 aneb disketa, pevný disk, CD, DVD… co víc si přát? :)

Odborné předměty jsem měl za sebou na výbornou a následovala literatura – do poslední chvíle jsem doufal, že tento předmět z maturity vyloučí, ale bohužel tam zůstal. Absolutně literárně nevzdělán, ovšem s jedničkou ze slohové práce. O přestávce jsem spolužákům sdělil, že bych si mohl vylosovat třeba národní obrození, že tam bych alespoň některé týpky znal, jako třeba Jozku Jungmanna [džouzf džangmen]. Shodou okolností se po chodbě procházela i češtinářka, která mě možná i slyšela.

Šahám pro los a co netahám – číslo 5 aneb národní obrození! Vskutku neuvěřitelné štěstí mě stále neopouštělo a já dokázal říci na danou otázku dostatečné znalosti. Ve spojení se slohem pěkná trojka! Oddychl jsem si, kurevsky se mi ulevilo.

Nyní zbývala poslední zkouška – z matematiky. Jediný předmět, který se dělal u tabule. U tabule mi to nikdy nešlo, nemůžu se tam soustředit, a tak jsem očekával nějaký ne moc hezký výsledek. Ze srandy jsem ještě přísedícím spolužákům oznámil, že si teď vytáhnu trojúhelník (lehčí věc mě nenapadla). Další moje tažené číslo bylo tedy 21 aneb obecný trojúhelník, sinova a cosinova věta. Nic těžkého, pokud nemusíte stát před tabulí a nemáte za zády několik matikářů a celou maturitní komisi. Ale nějak jsem to ubojoval – opět trojka, ale prý se jednalo i o čtyřce…

Při vyhlášení výsledků jsem si vyslechl známky 1 (praktická), 2, 2, 3, 3. Překvapilo mě, že jsem z tak jednoduchých otázek dostal dvojku, a tak jsem se dotázal učitele, co bych ještě měl říct, abych měl jedničku. Odpověď byla jasná – Vzhledem k tomu, jaké otázky si vylosovali ostatní, by to bylo nespravedlivé. No jo no, holt jsem měl smůlu na snadné otázky, mít nějakou těžší, mohl jsem bojovat i o jedničku :)

Abych si usmířil spolužáky, kteří se poctivě učili, zatímco já se flákal, slíbil jsem každému z nich 2 piva. V hospodě se nás sešlo 6 a nakonec jsem každému zaplatil ještě jedno pivko navíc – bylo to poprvé, co jsem platil 20 piv najednou :D

Maturitu už mám za sebou a její průběh by mi mohl leckdo závidět. Losované otázky spíš odpovídaly písemce na základní škole než výstupní zkoušce střední školy. Takové otázky by měli raději odstranit… opravdu to je vůči ostatním, kteří štěstí nemají, hodně nespravedlivé.

Závěrem bych chtěl vyslovit upřímnou soustrast všem, kteří měli smůlu, a popřát hodně štěstí těm, které maturita teprve čeká. A až vám přátelé budou říkat, jak jste chytří, že tu maturu dáte bez problémů, raději tomu nevěřte a přípravu opravdu nepodceňujte – za svaťák se to stihnout nedá! ;-)

Doplnění 15. října 2011: Tak na vysoké už to bez učení nejde, ale zvládám to :-)